Jedna fotografie každý den po dobu jednoho měsíce.
22/30
2. března
Tak nějak jsem si už na vysokoškolských kolejích zvykl, že mí spolubydlící nikdy nebyli zrovna nejčistotnější. Na nějaké chuchvalce prachu jsem si už zvykl, dokonce i na neumyté nádobí rozházené po jídelním stole, protože na linku se už nevešlo. To taky tak nějak přežiji. Sakra, troufám si říct, že jsem skousl i neustále ucpaný odpad od chlupů ve sprše.
Viděl jsem toho za ty tři roky hodně. Ale aby si někdo nechal hnít jablko a banán na parapetu, dole měl krabice od pizzy, které podle smradu rozhodně nebyly prázdné, měl ještě k tomu zavřené okno, lezl mi tím bordelem i na moji stranu, to už je i na mě moc.
Byla to pro mě velká rána, jelikož na kolejích poslední dobou vůbec nebývám, kvůli rozvrhu do Zlína prakticky ráno přijíždím a večer zas odjíždím, tento stav jsem tedy spatřil po téměř měsíční „kolejní odmlce“. Jako když ve filmu je střih před a po, řekněme, u apokalypsy.
Kucí a holkí, uklízejte si. Nebo váš spolubydlící přijde, otevře okno a řekne vám, že bude otevřený, dokud si neuklidíte. 
© Attila Zinčak
attila zinčak 